O Lucince

FacebooktwitterFacebooktwitterby feather

Ještě je malá, chodí nechodí,
a když se nedíváš, něco zahodí,
možná, že nevnímá vůbec, že tu jsem.

A když se probudí, dá se do pláče,
to abys vstal a dal se do práce,
je třeba pohladit tu dětskou tvář.

A tak jde den plný starostí a otázek jen,
a já se začínám bát, až přijde ten den,
kdy mi uletíš a někdy si vzpomeneš snad,
jak tě měl tvůj táta rád,
jak tě měl tvůj táta rád.

Ještě je malá, říkám kolikrát,
a svět se zatočí, když si jdeme hrát,
a čas ten utíká kolem nás.

Když večer usíná, ruku pod polštář,
koukám se na ní, tichý samotář,
a tiše přemýšlím, co bude pak.

A tak jde den plný starostí a otázek jen,
a já se začínám bát, až přijde ten den,
kdy mi uletíš a někdy si vzpomeneš snad,
jak tě měl tvůj táta rád,
jak tě měl tvůj táta rád.

Příspěvek byl publikován v rubrice Texty se štítky , a jeho autorem je Zdenek H. - admin. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *