Hudební vzpomínání

Vážení přátelé,

prosím o sdílení a šíření tohoto letáčku hlavně mezi naše kamarády, muzikanty a přátelé, kteří mají ještě v živé paměti skupinu LIPO, New r.č. apod. Nikdy nevíme, jestli se takové setkání ještě podaří někdy uskutečnit – takže jako by to bylo naposled. 🙂

Pro průběžný přehled „účastníků zájezdu“ se prosím postupně přihlašujte na mailu newrc@seznam.cz.

Všechny dobré lidi srdečně zve

Vladimír „Žabák“ Hermann, Zdenek „Dědek“ Svoboda a další

plakat_web

Lipo – Porta severu

obalMožná že tu kazetu ještě někteří doma máte. Byla taková zelená, s obživlou kytarou na obrázku. Už si vzpomínáte? Koneckonců, rozklikněte si obrázek a uvidíte. Ta kazeta se jmenovala Porta severu a bylo to kompilace skupin z Děčína a okolí. Mezi nimi tam byly i tři písničky od skupiny Lipo. Převedli jsme je z kazety a teď vám je přinášíme k poslechu i stažení.

Celý příspěvek

Z ráje

Hudba: Vladimír Hermann, Text: Hana Roháčová

Zastřelili lásku na útěku z ráje,
zastřelili lásku, tahle doba zlá je,
zastřelili lásku, kříčí kdosi hloupí,
asi zkoušel léta, jak a zač ji koupí.

Zaklínal se stokrát, kdekdo jejím jménem,
stokrát pohřbili ji v hrobu bezejmenném.

Ref:
Vždyť láska z ráje neutíká,
její ráj je v nás,
hlupák je kdo o ní říká,
že bez ní je nám snáz.

Láska je tu s námi, slyšíš ji jak zpívá,
když je měsíc v půli a tmy neubývá,
tichá kráčí trávou, omládne a zkrásní,
když k nám mluví z řádků, sto let starých básní.

Padajícím hvězdám píská nahou kůží,
bosá tančí v trní pokosených růží.

Ref:

Zaklínal se stokrát, kdekdo jejím jménem,
stokrát pohřbili ji v hrobu bezejmenném.
Křičí kdosi hloupý, tahle doba zlá je,
a my odcházíme na setkání s rájem.

Ref:

Stále šťastné údolí

Hudba: Petr Janda, Text: Zdeněk Borovec

Ty jsi byla stále šťastné údolí
tobě pořád zářil v očích smích
já věděl že mé rány přebolí
jak jen se dotknu dlaní tvých

Když tě viděl táta řek´ mi vzápětí:
ta se umí vážně hezky smát
ten úsměv vypůjčený od dětí
mě vítal v týdnu sedmkrát

Když jsem tě neviděl pak dlouhou řadu dní
žil jsem jak trosečník ,nic víc
pak přišel lístek,pozdrav poštou polední
a já už nemoh dál
větrem jsem se stal
jenž ti letí říct:

Ty jsi moje stále šťastné údolí
do něhož se z dálek vracím rád
tvůj úsměv léčí mě i chlácholí
v něm vidím důvod proč se smát

Teď máš už vrásek pár a ztrácíš dětskou tvář
o kalných vodách víš už víc
však přesto schováváš si úsměv pod polštář
a ten jak sladkou číš
dál mi nabízíš

Teď máš už vrásek pár a táta není živ
kdo za něj ocení tvou líc?
vždyť ty jak léta jdou,jsi stejná jako dřív
i já jsem stejně mlád
větrem chci se stát
jenž ti letí říct :

Vedle tebe skálu v písek rozdrolím
zapomenu trápit se i bát
jen zůstaň stále šťastným údolím
kam já se z dálek vracím rád

Rybář

Autor neznámý

V dalekém tom kraji za mořem,
kde každý muž bývá rybářem,
[: on sílu moře zná, on ví, kdy vyplout má,
on písničku si zazpívá. :]

Ref:
Jsem jenom starý chudý rybář, a jedno přání mám,
[: aby mou bárku nepřevrátil moře ukrutný pán. :]

A když se moře rozbouří,
rozervané plachty rozvíří,
[: hrom a blesk bije do vln příboje
a námořník si píseň zapěje. :]

Ref:

Vlna za vlnou zmítá bárku mou
a příď lodi mizí pod vodou,
rybář den co den loví neznaven,
i s málem je rybář spokojen.

Ref:

Podivný život

Hudba a text: Zdeněk Svoboda, Roman Luňák, Text: Emil Cína

Známí přátelé odchází,
a já co prohrál sedím tu teď sám.
Karet pár a stůl nezmění
můj osud srdcí králů velkých her.

Divnou hru dnes hrál soupeř můj,
řek život v sázce je a karty dál.
Životem je mým listů pár,
denně ruka má je hladí, když jsem sám.

Ref:
Spodek a sedma pak srdcový král,
napětí do hry se najednou vkrádá,
kdo neumí, nepozná, kdo umí ví,
že tahle hra řád svůj má.

S ránem se vracím domů sám,
pustý dům mě vítá dveře dokořán,
se vším smířený usínám,
snad sen mi štěstí ve hře přivolá.

Známí přátelé odchází,
a já co prohrál sedím tu teď sám.
Karet pár a stůl nezmění
můj osud srdcí králů velkých her.

Ref:

Pískání větru

Hudba a text: Roman Luňák

Kolem mě vítr píská a lesy se mi zblízka smějou,
co prý jsem zač, co tu dělám, takhle navečer sám.

Země se houpá a mě se stýská,
a všechno kolem píská smutnou písničku, jak pohádku,
a nebo jen sen se mi zdál.

Ref:
Já nepůjdu spát, vždyť už svítá,
je to krásný ráno.
Já nechám si zdát o svém štěstí,
které je mi přáno,
když každým ránem chladnou rosou
chodím mechem nohou bosou,
hm, to mám rád.

Když se od nás štěstí odvrací, když se dlaně minou,
hledáme ho někde v oblacích.
Věříme ve štěstí čtyřlístků a ve vodu živou…

Ref:

Chvíli stůj

Hudba: Zdeněk Svoboda, Text: Roman Luňák

Půjdeme dál, krok za krokem jarním ránem,
až do těch míst, kde vzpomínky řeknou, vždyť stárnem.

Půjdem až tam, kde z pod pražců tráva si zpívá,
a ten známej kout řekne nám, vždyť už se stmívá.

Ref:
Teď chvíli se zastav a dívej,
a možná uvidíš až na kraj dnů,
ve kterých byla jsi se mnou
a já zas splnil ti moc hezkejch snů.

Měla jsi pro mě svou krásu
a já zas pro tebe prostřený stůl,
zbyla mi vůně s tvých vlasů
a já zas zůstal sám, jak v plotě kůl.

Ve hvězdách číst budem jak v dlaních, co přijde dál
a nocí náš smích ozve se stejně, jak dřív se smál.

Za štěstím jít a o lásce snít, to bych si přál,
a zas do těch míst, kde řek bych ti: postůj, pak vejdi dál.

Ref:

Díky

Hudba a text: Roman Luňák

Teď sním o tom, kde a s kým jsem býval tolikrát,
noty na linkách se hádaj.
Já vím, že čas letí jako vítr, chce se rvát,
teď na někom mi záleží.

Snad mám, právo na to říct: teď díky právě vám,
tak díky díky díky,
jako dřív na pár slov si zajdem s partou známých sem k nám.

Ref:
Tak zdvihnem všichni sklenku,
z kruhu rukou utvoříme
zázračný světadíl jen náš.
A na zdařbůh si vyjdem světem,
jak opuštěnou ulicí,
a věřte mi, pak bude fajn i vám.

Proč sám sobě namlouvám, že přátelství jsou pryč,
je to zdání, které bolí.
Čas jde dál, jsou tu lidé, plný měšec radostí,
i teď na někom mi záleží.

Ref: