Vařila myška kašičku

Vařila myška kašičku
na svým zeleným rendlíčku.
Tomu dala, tomu víc,
a na mě zas nezbylo nic.

Vidím, jak ten život utíká,
někdy obyčejná věc se ti vymyká,
pomalu zapomeneš na ty krásný chvíle,
kdy jsme se milovali.

Tomu dala, tomu víc,
a na mě zas nezbylo nic,
a už začínám pochybovat o tom,
zda jsme se vůbec znali.

Ref:
Na hlavním nádraží
jsem tě potkal, stálas u dveří,
přeskočila jiskra –
tak jsme si kafe dali.
Náhodný příběh ten
začal jenom proto, že jsem chtěl někam ven,
a když už se to stalo,
byli jsme takhle malí.

Vařila myška kašičku
na svým zeleným rendlíčku.
Tomu dala, tomu víc,
a na mě zas nezbylo nic.

A jak každý vlastní cestu má,
jenom těžko změní, co mu osud dá,
a je tu malý velký příběh,
který jsme neopsali.

S každým dalším novým dnem
jsem víc a více rozladěn,
ale nedokážu zapomenout,
že jsme se milovali.

Ref:

Akordy ke stažení:

Já to vzdávám

Proč se ptáš, i když to víš,
s jinou spíš, mě zpovídáš, zda jsem ti věrná.
Nějak ztrácím smyslnost,
ty jsi můj a vlastně host, nejsem dotěrná.

Na čí straně vlastně jsem,
teď za těžkým závěsem a stále stejná.
A pokaždý, když bolí tam,
na místě, kde srdce mám – jsem zranitelná.

Jak se cítím za tvůj hřích,
v duší pláč a na rtech smích, tak kouzelná.
Mý zvony bijou každou noc,
však neprosím a nechci moc, jen zůstat stejná.

Přecházím přes vlastní most
a vnímám ouze přítomnost, je přijatelná.
Ty odcházíš a měníš styl,
máš vlastní dům a vlastní cíl, já jsem ti volná.

Ref:
Já tohle vzdávám, jsem ti volná
a se vším svolná.
Já tohle vzdávám, teď zas můžu jít,
kam jen budu chtít.

Proč se ptáš, i když to víš,
s jinou spíš, mě zpovídáš, zda jsem ti věrná.
Nějak ztrácím smyslnost,
ty jsi můj a vlastně host, nejsem dotěrná.

Na čí straně vlastně jsem,
teď za těžkým závěsem a stále stejná.
A pokaždý, když bolí tam,
na místě, kde srdce mám – jsem zranitelná.

Ref:

Akordy ke stažení:

Na kolenou

Já se vrátím, až to všechno dohrajem,
až to všechno jednou skončí.
Já se vrátím zase sem k nám do kraje.
Budem starší – budem lepší.

Ref:
Teď tu káru táhnem dál,
někdy skřípe – jindy pádí.
Nejhorší je prázdnej sál
a pak lidi, co si myslí,
že jsme na kolenou,
nejsme na kolenou, hou, hoooou.

Já se vrátím, až to všechno dohrajem,
až to všechno jednou skončí.
Já se vrátím, tohle moje válka je,
neboj nejsem poslední.

Ref:

Tak to bývá – někdy zpívá,
člověk zpívá a je mu hej.
Tak to bývá – někdy zpívá,
až moc mluví a tím je zlej.

Akordy ke stažení:

Kolik

Kolik zvláštních úkonů,
kolik blesků prásklo do stromů.
Kolik bohů vchází do domu,
kolik lásek čeká pohromu.

Kolik uděláš zvláštních úkonů,
kolik blesků za rok prásklo do stromů.
Kolik k vám bohů vchází do domu,
a co lásek asi čeká pohromu.

Ref:
Kdo se ptá a kdo to ví,
komu hrana zazvoní.
Kdo přichází na řadu
našich nadpozemských úřadů.

Kolik cest asi běží do nebe,
kolik jich asi čeká na tebe.
Kolik přijde hostů do domu,
kdo mě vyprovodí do hrobu.

Ref: 2x

Akordy ke staženi:

Do věží

Vstávej – svět se zbláznil najednou
všechny lásky táhnou za jinou
jen já zůstávám

Už vstávám – jak se vlastně tvářit mám
jako když se nás to netýká
nikdo nechce zůstat sám

Ref:
Stoupáme do věží
jen tak se rozhlédnout
a vidět do oken a do dveří
jak se vlastně všichni jmenují
jsou tak stejní

Jak ty lásky světem putují
tak se mění jejich tvář
Stoupáme do věží
jen tak se rozhlédnout
a lásce sluší svatozář

Vstávej – co jsem to chtěl vlastně říct
někdy jsou ta slova zbytečná
když to umíš z očí číst

Já sním – takhle je mi vždycky líp
všechno kolem nás si zahodil
jen já tu zůstávám

Ref:

Z ráje

Hudba: Vladimír Hermann, Text: Hana Roháčová

Zastřelili lásku na útěku z ráje,
zastřelili lásku, tahle doba zlá je,
zastřelili lásku, kříčí kdosi hloupí,
asi zkoušel léta, jak a zač ji koupí.

Zaklínal se stokrát, kdekdo jejím jménem,
stokrát pohřbili ji v hrobu bezejmenném.

Ref:
Vždyť láska z ráje neutíká,
její ráj je v nás,
hlupák je kdo o ní říká,
že bez ní je nám snáz.

Láska je tu s námi, slyšíš ji jak zpívá,
když je měsíc v půli a tmy neubývá,
tichá kráčí trávou, omládne a zkrásní,
když k nám mluví z řádků, sto let starých básní.

Padajícím hvězdám píská nahou kůží,
bosá tančí v trní pokosených růží.

Ref:

Zaklínal se stokrát, kdekdo jejím jménem,
stokrát pohřbili ji v hrobu bezejmenném.
Křičí kdosi hloupý, tahle doba zlá je,
a my odcházíme na setkání s rájem.

Ref:

Stále šťastné údolí

Hudba: Petr Janda, Text: Zdeněk Borovec

Ty jsi byla stále šťastné údolí
tobě pořád zářil v očích smích
já věděl že mé rány přebolí
jak jen se dotknu dlaní tvých

Když tě viděl táta řek´ mi vzápětí:
ta se umí vážně hezky smát
ten úsměv vypůjčený od dětí
mě vítal v týdnu sedmkrát

Když jsem tě neviděl pak dlouhou řadu dní
žil jsem jak trosečník ,nic víc
pak přišel lístek,pozdrav poštou polední
a já už nemoh dál
větrem jsem se stal
jenž ti letí říct:

Ty jsi moje stále šťastné údolí
do něhož se z dálek vracím rád
tvůj úsměv léčí mě i chlácholí
v něm vidím důvod proč se smát

Teď máš už vrásek pár a ztrácíš dětskou tvář
o kalných vodách víš už víc
však přesto schováváš si úsměv pod polštář
a ten jak sladkou číš
dál mi nabízíš

Teď máš už vrásek pár a táta není živ
kdo za něj ocení tvou líc?
vždyť ty jak léta jdou,jsi stejná jako dřív
i já jsem stejně mlád
větrem chci se stát
jenž ti letí říct :

Vedle tebe skálu v písek rozdrolím
zapomenu trápit se i bát
jen zůstaň stále šťastným údolím
kam já se z dálek vracím rád

Rybář

Autor neznámý

V dalekém tom kraji za mořem,
kde každý muž bývá rybářem,
[: on sílu moře zná, on ví, kdy vyplout má,
on písničku si zazpívá. :]

Ref:
Jsem jenom starý chudý rybář, a jedno přání mám,
[: aby mou bárku nepřevrátil moře ukrutný pán. :]

A když se moře rozbouří,
rozervané plachty rozvíří,
[: hrom a blesk bije do vln příboje
a námořník si píseň zapěje. :]

Ref:

Vlna za vlnou zmítá bárku mou
a příď lodi mizí pod vodou,
rybář den co den loví neznaven,
i s málem je rybář spokojen.

Ref:

Podivný život

Hudba a text: Zdeněk Svoboda, Roman Luňák, Text: Emil Cína

Známí přátelé odchází,
a já co prohrál sedím tu teď sám.
Karet pár a stůl nezmění
můj osud srdcí králů velkých her.

Divnou hru dnes hrál soupeř můj,
řek život v sázce je a karty dál.
Životem je mým listů pár,
denně ruka má je hladí, když jsem sám.

Ref:
Spodek a sedma pak srdcový král,
napětí do hry se najednou vkrádá,
kdo neumí, nepozná, kdo umí ví,
že tahle hra řád svůj má.

S ránem se vracím domů sám,
pustý dům mě vítá dveře dokořán,
se vším smířený usínám,
snad sen mi štěstí ve hře přivolá.

Známí přátelé odchází,
a já co prohrál sedím tu teď sám.
Karet pár a stůl nezmění
můj osud srdcí králů velkých her.

Ref:

Pískání větru

Hudba a text: Roman Luňák

Kolem mě vítr píská a lesy se mi zblízka smějou,
co prý jsem zač, co tu dělám, takhle navečer sám.

Země se houpá a mě se stýská,
a všechno kolem píská smutnou písničku, jak pohádku,
a nebo jen sen se mi zdál.

Ref:
Já nepůjdu spát, vždyť už svítá,
je to krásný ráno.
Já nechám si zdát o svém štěstí,
které je mi přáno,
když každým ránem chladnou rosou
chodím mechem nohou bosou,
hm, to mám rád.

Když se od nás štěstí odvrací, když se dlaně minou,
hledáme ho někde v oblacích.
Věříme ve štěstí čtyřlístků a ve vodu živou…

Ref: